Lisovčíci

Sarmatská korouhev vojska Lisowského

Pluk lisovčíků založil roku 1615 Alexandr Lisowski, s požehnáním krále Zikmunda III., jako pluk lehké jízdy za účelem vedení záškodnické války na území Ruska. Jeho lisovčíci pak byli známí tvrdostí a bojovností, přičemž jeden z nejrozšířenějších mýtů říká, že válčili za kořist. Nedlouho po smrti Lisowského se objevuje tradice volby hlavního velitele důstojnictvem. Ne každý však měl stejný metr na kázeň v jednotce, což nepomohlo jejich pověsti. Ačkoli tedy byli dobrými vojáky, pověst nezvedeného dítěte je předurčila ke službě v zahraničí, pod praporem Habsburků, ve víru třicetileté války. Na svém tažení, v řadách vojsk katolické ligy, bojovali u nás, v Uhrách, Německu, Lombardii, Flandrech nebo Francii. I přes nemalé vojenské zásluhy, doma i v zahraničí, byli převedeni do služby v královské armádě, což znamenalo konec pluku. Faktem ovšem zůstává, že se lisovčíci objevují v armádách na západě až do 30. let 17. století a v Polsku i později. Umění války lisovčíků spočívalo ve vedení boje ze sedla, ať už chladnými nebo palnými zbraněmi, včetně přepadové a záškodnické činnosti, ale i ze země jako lehká nebo dokonce řadová pěchota, což bychom mohli přirovnat k činnosti dragounů.